Praha
Praha
První stopy lidské existence na místech dnešního města pocházejí z mladší doby
kamenné. Od 9. století jsou zmiňována první opevněná sídliště. Původní osady
vznikly kolem9.-10. století, kolem pevností Hradčany a Vyšehrad. V této době
zde Přemyslovci vybudovali hlavní hrad v Čechách, centrum řemeslníků a
obchodníků, převážně německého a židovského původu. Roku 973 se toto místo
stalo sídlem biskupa a mezi lety 1232-1235 si získalo městská práva. Karel IV. si
Prahu zvolil jako hlavní město říše, roku 1348 zde založil univerzitu a
vytvořil podmínky pro její rozvoj. V roce1419 osvobodili přívrženci Jana
Želivského defenestrací katolických radních husity uvězněné v Novoměstské
radnici. To byl počátek dlouhých náboženských bojů. Převzetí moci Habsburky
roku 1526 znamenalo počátek úpadku Prahy, zvláště po výrazném ztroskotání
revolty proti vídeňskému panovnickému domu roku1547. město jehož autonomie byla
omezena ožilo na přechodnou dobu ještě jednou, za vlády Rudolfa II. Ten zde
sídlil v letech 1583-1610. Toto období je spojeno se značnou germanizací Prahy.
Česká vzpoura roku 1618, kterou zahájila „druhá pražská defenestrace“ se stala
úvodem k třicetileté válce. Porážka na Bílé Hoře (8.11.1620) byla porážkou Prahy
ve všech ohledech. V první polovině 17. století následovala emigrační vlna,
jejíž důvody byly zejména náboženské. Povstalecká hnutí roku 1848 se marně
pokoušela prosadit svobodu slovanského obyvatelstva proti habsburské
centralistické politice. Rok 1861 přinesl úspěch Slovanů v komunálních volbách,
a tím výrazný vývojový zlom. Na přelomu 19. a 20. století přilákal hospodářský
a průmyslový rozvoj do města značnou část venkovského obyvatelstva. Ve stejné
době vzrostl zájem šlechty o zdejší kulturní a intelektuální život. Po první
světové válce byla Praha prohlášena hlavním městem Československa. V roce 1939
obsadili město nacisté, kteří zde vládli do roku 1945, kdy byla Praha
osvobozena Rudou armádou. Komunistický převrat roku1948 proměnil
Československou v lidovou republiku. Rok 1960 se stal rokem Československé
socialistické republiky. Dlouhá cesta utrpení se zdála být u konce v roce 1968,
kdy liberální směr vytyčený Alexandrem Dubčekem (tzv. Pražské jaro) dal občanům
pocítit závan svobody a reformy. Ale Damoklův meč Sovětského svazu a dalších
komunistických zemí udeřil 21.8.1968. do Prahy byly vyslány tanky, jež
vyprovokovaly u obyvatelstva rozhořčené reakce a vyústily až v sebevraždám
studentů Palacha a Zajíce. O jednadvacet let později demonstrovaly davy proti
sovětské okupaci a žádaly svobodu a občanská práva. Navzdory policejní represi,
která bránila naplnění požadavků hnutí „Charta 77“ vzplála nyní jiskra, z níž
se rozhořela sametová revoluce, vedoucí k pádu komunistického režimu v
Československu a odstoupení Gustava Husáka. Na místo prezidenta byl zvolen
Václav Havel. 1.ledna 1993 došlo na rozdělení Československé federativní
republiky na dva samostatné státy.